Hodnocení:
Belo Cipriani ve svých pamětech „Slepý“ popisuje svou cestu k adaptaci na život po ztrátě zraku v důsledku násilného incidentu. Je směsicí inspirace, humoru a upřímných úvah a nabízí čtenářům jedinečný pohled na problémy slepoty a osobní odolnost. Styl psaní je chválen pro svou přímočarost a vztahovost, ačkoli někteří recenzenti kritizují strukturu a tempo.
Klady:⬤ Neuvěřitelně inspirativní a povznášející, zdůrazňující naději a odolnost.
⬤ Poutavý styl psaní, v němž se mísí humor s upřímností.
⬤ Nabízí cenný nový pohled na zkušenosti nevidomých.
⬤ Bohatý na osobní anekdoty, které mají ohlas u různých skupin čtenářů.
⬤ Zdůrazňuje význam komunity, síly a přijetí při překonávání nepřízně osudu.
⬤ Vysoce relativní témata ztráty a vítězství.
⬤ Někteří recenzenti považují strukturu vyprávění za nesourodou, s náhlými časovými skoky a epizodickým vyprávěním.
⬤ Několik čtenářů mělo pocit, že úvodní text je melodramatický nebo příliš zjednodušený.
⬤ Nedostatečný vývoj charakterů vedlejších postav příběhu.
⬤ Některé pasáže se mohou zdát uspěchané nebo nedostatečně vysvětlené, zejména pokud jde o událost, která způsobila jeho slepotu.
(na základě 68 hodnocení čtenářů)
Blind: A Memoir
Představte si, že nejtěžší fyzickou bolest a zármutek ve vašem životě způsobili lidé, kterým jste nejvíce důvěřovali. Na jaře roku 2007 byl Belo Cipriani zbit a připraven o zrak rukou svých přátel z dětství.
Kniha Blind: A Memoir je kronikou dvou let, které následovaly bezprostředně po tomto útoku. Ve svých 26 letech se Belo ocitl v situaci, kdy se učil chodit, vařit a randit potmě.
Vyzbrojen vizuální pamětí a svými nově vyvinutými smysly Belo ukazuje čtenářům, co vidí nevidomí. Vypráví o málo známém světě nevidomých, kde mluví mikrovlnné trouby, hodinky a počítače a kde vodicí psi hlídají i vedou.
