Recenze čtenářů
Shrnutí:V recenzích se objevují smíšené názory na knihu o bitvě o paprsky, přičemž se vyzdvihuje, že jde o rychlé, zábavné a poučné čtení o technologiích druhé světové války, zejména o radaru. Zatímco mnozí chválí její čtivost a poutavé vyprávění, někteří kritizují její faktickou přesnost a hloubku, zejména ve srovnání s jinými díly na toto téma.
Klady:Poutavé vyprávění, rychlé a příjemné čtení, humorné prvky, dobře strukturované, poučné s fascinujícím historickým pohledem, vhodné jak pro běžné čtenáře, tak pro zájemce o vědu druhé světové války. Mnozí recenzenti ji považují za poutavý úvod do méně známého aspektu války.
Zápory:Některé detaily jsou faktograficky sporné, postrádá hlubší technické informace, může působit hloupě pro ty, kteří se v tématu orientují, a občas přeskakuje v zaměření vyprávění. Čtenáře, kteří hledali více technických detailů nebo komplexní pokrytí, může kniha zklamat.
(na základě 24 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Battle of the Beams - The secret science of radar that turned the tide of the Second World War
Obsah knihy:
„Hluboce prozkoumaný a poutavě napsaný“ The Times ‚Má tempo a styl dobře propracovaného thrilleru‘ Mail on Sunday ‚Plný nezapomenutelných postav a napsaný s dramatičností a tempem thrilleru Roberta Harrise‘ Rowland White, autor knihy Harrier 809Rádiová válka v letech 1939-45 je jednou z největších vědeckých bitev v historii. Toto je příběh této války.
Kniha Bitva o paprsky, která se opírá o svědectví z první ruky i o dokumenty nedávno vydané admiralitou, zaplňuje obrovský chybějící kus v kánonu literatury o 2. světové válce. Spojuje v sobě historii, vědu, šibalství a houževnaté odhodlání a zaujme jak fanoušky historie 2.
světové války, tak ty, které fascinuje věda stojící za paprsky, jež změnily naše životy.
Britové věřili, že díky vynalézavosti a vědecké zdatnosti mají jako jediní radar, který vyhraje válku. Mýlili se.
Mají ho i Němci. Domnívají se, že jejich jedinečná námořní historie znamená, že jejich piloti nepotřebují navigační pomůcky. Při letu nad mraky jim stejně jako dávným mořeplavcům slouží jako vodítko hvězdy, a to je vše, co potřebují.
Mýlí se. Většina bomb, které RAF shodí v prvních letech války, dopadne na míle daleko od cíle. Domnívají se také, že Němci bez stejné námořní tradice nikdy nebudou schopni najít cíle v noci.
Opět se mýlí. V roce 1939 Němci nemají jen radar, kterým by zpozorovali letadla vstupující do jejich vzdušného prostoru, ale i radiové paprsky, kterými navádějí svá letadla do nepřátelského vzdušného prostoru.
Naštěstí tu byl jeden mladý inženýr, Reginald Jones, který pomáhal britské vládě s vlastním vědeckým vývojem. Když v červnu 1940 Jones v klidu vysvětlil místnosti plné nevěřících skeptiků paprsky, které Němci vymysleli, Churchill později popsal tento okamžik jako chvíli, kdy sedíte v salonu a Sherlock Holmes konečně odhalí vraha. Churchill okamžitě podpořil Jonesovo úsilí o vývoj radarové technologie, která později pomohla Spojencům vyhrát válku.
