Bird Student: Autobiografie

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 5 hlasů.

Původní název:

Bird Student: An Autobiography

Obsah knihy:

Ve třinácti letech plánoval George Miksch Sutton ornitologickou školu zaměřenou na svou sbírku ptačích kůží, peří, kostí, hnízd, vajec a ceněné vycpané vrány. V dospělosti se stal jedním z nejvýznamnějších ornitologů a ptačích umělců dvacátého století. Svou proměnu z amatéra v profesionála popisuje v knize Bird Student.

Sutton se narodil v roce 1898 a podává nám své nejjasnější vzpomínky na chlapecká léta strávená v Nebrasce, Minnesotě, Oregonu, Illinois, Texasu a Západní Virginii s úzce propojenou rodinou. Poznávání ptáků, jejich správné určování, kreslení a psaní o nich pro něj bylo stále důležitější. Jeho intenzivní obdiv k Louisi Agassizovi Fuertesovi měl velkou zásluhu na tom, že začal ptáky vážně kreslit, a korespondence a letní návštěva u velkorysého Fuertese v roce 1916 ho naučily dívat se na ptáky očima profesionálního umělce a uvažovat o možnosti věnovat se ornitologii.

V roce 1918 se Sutton nechal přemluvit k práci v Carnegieho přírodovědném muzeu v Pittsburghu, což mu poskytlo nové příležitosti k učení a cestování, a jeho výlet na Labradorský poloostrov v roce 1920 podnítil jeho celoživotní zájem o arktické ptáky. Další výpravy do Jamesova zálivu, na východní pobřeží Hudsonova zálivu - na dovolenou z pozice státního ornitologa Pensylvánie - a na Southampton Island na severním konci Hudsonova zálivu, kde hledal nepolapitelnou husu modrou a její hnízdiště, nám dávají nahlédnout do terénních metod před dobou sofistikovaného vybavení. Sutton končí svou autobiografii v roce 1935 vyprávěním o svých absolventských dnech na Cornellově univerzitě a o své funkci kurátora Fuertesovy pamětní sbírky ptáků.

Student ptáka je o výchově mladých běžců, sov a psounů prériových, o plavbě (a uvíznutí) v arktických vodách, o přípravě vzorků v podpalubí lodi, o lovu ptáků, karibu a medvědů v téměř nedostupných oblastech, o kanoistice na dalekém severu, o táboření na Floridě a o proslovech v Pensylvánii. Suttonův dar spojovat fakta a filozofii nám umožňuje sledovat vývoj přírodovědce, neboť jeho vrozená zvědavost a nevinná radost z krásy vedly k trvalé touze tuto krásu zachovat.