Biopolitika péče v Británii za druhé světové války

Původní název:

The Biopolitics of Care in Second World War Britain

Obsah knihy:

Během krize druhé světové války ve Velké Británii se oficiální opatření proti náletům stala morální povinností civilní obrany a zavedla nové předpisy pro péči o domovy, zvířata a osoby vysídlené v důsledku evakuace. Tato kniha zkoumá, jak hnutí hromadného pozorování zaznamenávalo a utvářelo logiku péče, která se stala ústředním prvkem těchto každodenních rutin v domácnostech a sousedstvích.

Kimberly Mair se zabývá tím, jak vládní reklamní kampaně formálně sdělovaly nové pokyny pro péči, zatímco šíření válečných zvěstí o těchto pokynech vyjednávalo neformálně. Tyto fámy podle ní explicitně odmítaly nevhodnou socializaci evakuovaných osob a také vytvářely významný, ale sporný obraz hostitele jako dobrého válečného občana, který je odolný vůči kulturní invazi údajně "zvířecího", špinavého a destruktivního hosta. Mair se také zamýšlí nad explicitním zpochybňováním hodnoty života domácích mazlíčků, pojatých jako zvířata, která nepracují se zvířecími ošetřovateli, jejichž využívání omezených zásob nebo osobní obětavost by pak mohly být posuzovány v kontextu válečných útrap.

Formální a neformální instrukce pro péči společně přetvářely každodenní návyky ve válečných letech podle idealizovaného vzoru dobrého občana oddaného válce a národu, přičemž masové pozorování zavádělo bdělou formu péče tím, že sledovalo pocity a zvyky civilistů.