Bezova naučná rozprava o moru: V ní dvě otázky: Zda je mor nakažlivý, či nikoliv, a zda a jak dalece se mu lze vyhnout.

Recenze čtenářů

Kniha nabízí pohled na to, jak křesťané reagovali na pandemie v dějinách církve, zejména prostřednictvím spisů Theodora Bezy v době dýmějového moru. Recenzent oceňuje Bezův vyvážený a nuancovaný přístup k politicky vypjatému tématu a vyzdvihuje jeho relevanci pro současné diskuse o pandemiích.

⬤ Poskytuje historický kontext křesťanských reakcí na pandemie
⬤ Bezův vyvážený a nuancovaný pohled
⬤ nabízí vhled do pastorační teologie
⬤ vyvolává relevantní diskuse o Boží svrchovanosti a lidské odpovědnosti
⬤ obsahuje praktické rady
⬤ umožňuje propojit historii se současnými problémy.

Úvod postrádá hloubku při poskytování základních informací; některé názory prezentované v knize se mohou zdát zastaralé, pokud jde o bacily a nemoci.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Beza's Learned Discourse of the Plague: Wherein the two questions: Whether the Plague be Infectious, or no & Whether and how far it may be shunned of

Obsah knihy:

"V souvislosti s výskytem kmene koronaviru COVID-19 je církev nucena klást si otázky, kterým jsme nemuseli čelit od dob opakovaného výskytu dýmějového moru..... Otázky, kterým čelili Beza a pan Percival, a je moudré, že církev naslouchá svým předkům ve víře.

“ Z úvodu Bena Castla V tomto krátkém, ale moudrém díle se reformátor Theodor Beza zabývá otázkou, jak by měli křesťané reagovat na mor. V jeho době se mnozí kalvinisté domnívali, že jelikož se všechny věci dějí podle Boží vůle, pak přijímání opatření proti moru nebo vyhýbání se nemocným lidem svědčí o nedostatku víry v Boží prozřetelnost.

Beza na tento fatalismus udeřil kladivem a ukázal, že to, že Bůh všechno nařizuje, neznamená, že bychom neměli milovat své bližní všemi prostředky, které jsou v naší moci. Tento traktát připomíná, že Boží lid již dříve čelil moru a nákaze a že věrná a láskyplná odpověď je pro křesťana možná bez ohledu na dobu a místo.