Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha o behaviorismu představuje směs obdivu k Watsonovým základním myšlenkám a kritiky jeho obzvláště kontroverzních názorů na výchovu dětí a psychologii. Zatímco mnohé recenze chválí jasnost a originalitu koncepcí, objevují se také značné obavy ohledně etických důsledků Watsonových teorií.
Klady:⬤ Dobře napsaný a srozumitelný
⬤ seznamuje s revolučními myšlenkami behaviorismu
⬤ poskytuje cenné poznatky o lidském chování a vývoji
⬤ je považován za důležitý příspěvek k moderní psychologii.
Zápory:⬤ Zastaralé názory na výchovu dětí ztotožňované s týráním
⬤ některým čtenářům se četlo obtížně
⬤ kontroverzní odkaz týkající se etiky v psychologické praxi.
(na základě 13 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Behaviorism
Obsah knihy:
Watson byl otcem behaviorismu. Jeho dnes uznávané přednášky na toto téma definovaly behaviorismus jako přírodní vědu, která si bere za své celou oblast lidského přizpůsobení. Úkolem behavioristické psychologie je předvídat a řídit lidskou činnost. Cílem tohoto oboru je umět při daném podnětu předpovědět reakci nebo při spatření reakce poznat podnět, který ji vyvolal. Watson tvrdil, že psychologie je tak dobrá, jak dobrá jsou její pozorování: co organismus dělá nebo říká v obecném prostředí.
Watson identifikoval "zákony" učení, mezi něž patřily frekvence a opakování. Kimble naprosto jasně ukazuje, že Watsonův behaviorismus, ačkoli byl hluboce zavázán Ivanu Pavlovovi, překročil ruského mistra v pojetí poznávání, jazyka a emocí. Je zřejmé, že behaviorismus není ničím jiným než redukcionistickou karikaturou, za kterou je často vydáván v kritické literatuře. Už z tohoto důvodu si dílo zaslouží širokou četbu.
Behaviorismus, jak bylo pro tehdejší psychologii typické, nabízel širokou škálu aplikací - o všech lze říci, že se řadí na osvícenou stranu. V době smíšených poselství Watson argumentoval proti bití a týrání dětí, pro vzory osvícených technik řízení továren a pro léčení nemocných a izolaci malého počtu zločinců, kteří nepodléhají nápravě. A předjímajíc Thomase Szasze, argumentoval proti doktríně striktně duševních chorob a pro důkladné zkoumání nemocí a poruch chování. Kimbleův brilantní úvod k Watsonovi končí výzvou subjektivismu, aby předložil důkazy, že Watsonův behaviorismus nemůže vysvětlit lidské jednání bez introspektivních představ o mysli. Tato skutečná klasika společenských věd hi našem století zůstává relevantní nejen pro provádění psychologického výzkumu, ale i pro studie v oblasti filozofie vědy a sociologie poznání.
