Recenze čtenářů
Shrnutí:V recenzích na knihu Básníci z Rapalla od Lauren Arringtonové se mísí obdiv k jejímu výzkumu s kritikou její argumentace a provedení. Kritici poznamenávají, že Arringtonová sice odvedla chvályhodnou práci při zkoumání souvislostí mezi básníky v Rapallu a jejich politickou příslušností k fašismu, ale její metodologie se často opírá o vinu na základě asociací, což vede spíše k domněnkám než k pevným důkazům. Kniha navíc trpí četnými chybami a nedostatkem podrobného seznámení s díly básníků, což v konečném důsledku prozrazuje více o politických názorech Arringtonové než o básnících samotných.
Klady:Důkladný výzkum básníků a jejich vazeb v Rapallu.
Zápory:Poskytuje vhled do rané přitažlivosti italského fašismu mezi intelektuály.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Poets of Rapallo: How Mussolini's Italy Shaped British, Irish, and U.S. Writers
Obsah knihy:
Nový příběh o vztazích mezi významnými anglicky píšícími básníky dvacátého století.
Proč se básníci ze Spojených států, Velké Británie a Irska sešli v malém italském městě v prvních letech Mussoliniho režimu? Tito spisovatelé byli - nebo se stali - jedněmi z nejslavnějších básníků dvacátého století. Co je svedlo dohromady a čeho chtěli dosáhnout?
Kniha Básníci z Rapalla pojednává o rozhovorech, spolupráci a neshodách Ezry a Dorothy Poundových, W. B. a George Yeatsových, Richarda Aldingtona a Brigit Patmorové, Thomase MacGreevyho, Louise Zukofského a Basila Buntinga. Na základě jejich korespondence, deníků, návrhů básní, skic a fotografií tato kniha ukazuje, jak zásadní význam má pozadí italského fašistického režimu pro jejich psaní o jejich vlasti a pro jejich představy o moderním umění a poezii. Zkoumá také jejich vzájemnou propojenost jako básníků a ukazuje, jak se tyto vazby stíraly, když byla jejich díla dopracována k vydání.
Tato kniha se zaměřuje na období mezi lety 1928 a 1935, kdy Pound a Yeats hostili řadu spisovatelů, a ukazuje, jak literární kultura v Rapallu vytvořila celoživotní přátelství Richarda Aldingtona a Thomase MacGreevyho - obou veteránů první světové války - a Louise Zukofského a Basila Buntinga, kteří si představovali nový druh demokratické poezie pro dvacáté století. Po druhé světové válce všichni tito čtyři básníci bagatelizovali svůj vztah k Ezrovi Poundovi a vyhýbali se diskusím o tom, jak důležitý byl Rapallo pro jejich básnický vývoj. Jak však tito demokratičtí básníci reagovali na fašistický kontext, v němž během svého působení v Rapallu pracovali? Básníci z Rapalla pojednávají o jejich spolupráci s Poundem, o jejich povědomí o sílící vlně fašismu, a dokonce - v některých případech - o jejich spoluúčasti na činnosti fašistického režimu.
Básníci z Rapalla mapují nový směr modernistického psaní, který si tito autoři představovali, a přitom odhalují temné podhoubí některých z nejvychvalovanějších básnických děl v anglickém jazyce.
