The Poem, the Garden, and the World: Poetry and Performativity in Elizabethan England
Jak se raně novověké chápání místa a pohybu promítá do performativní teorie literatury Jak se zahrada podobá básni? Raně novověcí spisovatelé je často srovnávali, a jak ukazuje Jim Ellis, tato metafora nabyla na síle s příchodem nové velkolepé umělecké formy - renesanční zahrady potěšení -, která návštěvníky ponořila do politické alegorie, jež měla být čtena pohybem jejich těla.
Kniha Báseň, zahrada a svět sleduje vztah místa a pohybu v období renesance od zahrady přes poezii až po souběh obou. Počínaje zábavní zahradou hraběte z Leicesteru pro pokrokovou návštěvu královny Alžběty v roce 1575 zkoumá Ellis politickou funkci zábavní krajiny, která návštěvníky ponořila do plně realizovaného zlatého světa - mýtické nové formy, jež měla reprezentovat národ. Dále se obrací k jednomu z návštěvníků této zahrady: Philip Sidney, který později tvrdil, že zlaté světy v literatuře působí tak, že nás posouvají, když jimi procházíme, a přeorientovávají čtenáře na víru v anglické impérium.
Tuto myšlenku později ilustroval Edmund Spenser ve své Královně víl; podobně jako v případě zahrady rozkoší jsou postavy i čtenáři při procházení snovým prostorem básně přetvářeni. Ellis zkoumá uměleckou tvorbu tří významných osobností této epochy a obhajuje performativní chápání literatury, v níž se čtenáři při procházení básnickými světy proměňují.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)