Barva peněz: Černošské banky a rasové rozdíly v bohatství

Recenze čtenářů

Kniha podrobně zkoumá historický a současný dopad rasové politiky na ekonomickou nerovnost ve Spojených státech, zejména se zaměřením na roli bankovnictví a pojetí bohatství mezi černošskými Američany. Autorka Mehrsa Baradaran poskytuje rozsáhlý výzkum, který odhaluje nepříjemné pravdy o systémovém rasismu provázaném s ekonomickými strukturami.

Kniha je dobře propracovaná a poučná a nabízí nový pohled na rasové rozdíly v bohatství a historické nespravedlnosti. Recenzenti chválí její poutavou prózu, hloubku informací a schopnost provokovat k zamyšlení a inspirovat k činům v otázkách sociální spravedlnosti. Mnozí ji považují za významné a nezbytné čtení pro pochopení složitých rasových a ekonomických problémů v Americe.

Někteří čtenáři považují knihu za opakující se a příliš rozvláčnou a naznačují, že by mohla své poselství předat stručněji. Několik kritických připomínek poukazovalo na závislost na citátech, které někteří čtenáři považovali za zbytečné nebo nudné. Kromě toho někteří vyjádřili zklamání z přístupu k některým tématům a poukázali na absenci více preskriptivních řešení.

(na základě 150 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Color of Money: Black Banks and the Racial Wealth Gap

Obsah knihy:

Když byla v roce 1863 podepsána Proklamace o osvobození, vlastnila černošská komunita méně než jedno procento celkového bohatství Spojených států. O více než 150 let později se toto číslo téměř nezměnilo. Barva peněz sleduje přetrvávající rasový rozdíl v bohatství tím, že se zaměřuje na generátory bohatství v černošské komunitě: černošské banky. Studiem těchto institucí v průběhu času Mehrsa Baradaran zpochybňuje mýtus, že černošské komunity mohly někdy hromadit bohatství v segregované ekonomice. Segregace v oblasti bydlení, rasismus a úvěrová politika Jima Crowa naopak vytvořily nevyhnutelnou, ale těžko odhalitelnou ekonomickou past pro černošské komunity a jejich banky.

Háček 22 černošského bankovnictví spočívá v tom, že právě ty instituce, které měly komunitám pomoci uniknout hluboké chudobě způsobené diskriminací a segregací, se nevyhnutelně staly oběťmi téže chudoby. Nejenže černé banky nemohly "kontrolovat černý dolar" kvůli dynamice bankovních vkladů a půjček, ale odčerpávaly černý kapitál do bílých bank a nechávaly černé hospodářství na zbytcích.

Baradaran zpochybňuje dlouholetou představu, že černošské bankovnictví a komunitní svépomoc jsou řešením rasových rozdílů v bohatství. Tyto iniciativy fungují jako silná politická vějička, která má zabránit zásadnějším reformám a rasové nápravě. Autorka zkoumá plody minulých politik a fungování bankovnictví v segregované ekonomice a jasně ukazuje, že pouze odvážnější a realističtější pohled na vztah bankovnictví k černošským komunitám ukončí kruh chudoby a podpoří bohatství černochů.