Athanatism: Consciousness and Immortality Under a Skeptic's Microscope
Považuji za pozoruhodné, že evoluční zoolog, který pracoval v druhé polovině 19. století, mohl být tak prozíravý, pokud jde o užitečnost studia vědomí z čistě fyzikální perspektivy.
Ernst Haeckel (1834-1919) si byl sice dobře vědom toho, že mnozí jeho kolegové zastávají dualistické názory na povahu sebeuvědomění (duše oddělená od těla), ale viděl jasněji než většina ostatních, že takové nadpřirozené domněnky jsou zbytečné a neprospěšné. Zaměříme-li svou pozornost na smyslový svět, a zejména na mozek, můžeme dospět k mnohem hlubšímu a bohatšímu pochopení toho, jak a proč muselo vědomí vůbec vzniknout. Pokud však přijmeme čistě spiritualistickou perspektivu a budeme tvrdit, že „duše“ je nehmotná, pak jsme v podstatě zastavili jakékoli vědecké studium samotné biochemie, která dává vzniknout různým stupňům vědomí.
Haeckel poukazuje na to, že naše vlastní sebeuvědomění je přirozeným jevem, a ne něčím, co je součástí světa, který obýváme. Jak jasně uvádí: „Uvidíme, že vědomí je prostě přírodní jev jako každá jiná psychická vlastnost a že podléhá zákonu substance jako všechny ostatní přírodní jevy.“.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)