Ve 20. století ztratila šlechta svůj politický význam.
Zároveň však pojmy „šlechta“ a „aristokracie“ získaly v kulturní kritice inspirované Nietzschem mezi přelomem století a národním socialismem nepopiratelnou přitažlivost. Ideologicky přivlastněné, jejich užívání a význam se dynamicky měnily. Historická a literárně-kulturní sémantika šlechty se složitě prolínaly.
V této studii je tato jazyková změna rekonstruována a analyzována pomocí lingvistického přístupu známého jako rámcová sémantika. Analyzovány jsou jak texty esejistické (Julius Langbehn, Oswald Spengler, Karl Jaspers), tak literárněvědné (od románů Hedwigy Courths-Mahlerové po poezii Stefana George).
Na základě širokého spektra pramenů vzniká obraz ideologické sémantiky, která dosáhla historické relevance v rámci antimodernismu počátku 20. století.