Apokalypsa-kino: 2012 a jiné konce světa

Původní název:

Apocalypse-Cinema: 2012 and Other Ends of the World

Obsah knihy:

Apokalypsa-cinema není jen konec času, který byl tak často inscenován jako podívaná ve filmech jako 2012, Den poté a Terminátor. Tato kniha, která se zabývá blockbustery, jež si pohrávají s obecnou zkázou, a zároveň věnuje velkou pozornost filmům jako Melancholia, Cloverfield, Blade Runner a Dvanáct opic, naznačuje, že v apokalyptickém žánru film nahlodává své vlastní hranice.

Apokalypsa-kino je zároveň a se stejným dvojím úderem koncem světa a koncem filmu. Je to dovršení a (sebe)konzumace kinematografie v podobě acinema, které Lyotard evokoval jako nihilistický horizont filmové ekonomie. Nesčetné odpočítávání, oslnivé záření, zmrazení a seismické trhliny a praskliny jsou jen dalšími jmény a záminkami pro inscenování samotného filmu s jeho ekonomií času a přetáčením, s jeho přeexponovanými obrazy a blednutím do běla, s jeho zmrazenými záběry a digitálními retušemi.

Apokalyptický žánr není jen jedním z dalších žánrů: Pohrává si se samotnými podmínkami možností kinematografie. A svědčí o tom, že pokaždé a v každém filmu je to, co Jean-Luc Nancy nazval filmovým světem, vystaveno na pokraji zániku.

V předmluvě napsané speciálně pro anglické vydání rozšiřuje Szendy svou argumentaci o polemiku se spekulativním materialismem. Apokalypsa-kino se podle něj ohlašuje jako škvára, která zpochybňuje "ultratestimoniální" strukturu filmového pohledu. Kino-oko se podle něj vymyká korelacionismu a antropomorfní struktuře, které spekulativní materialisté podrobili kritice, a nechává zaznít pouze popel, který nese.