Anthem

Recenze čtenářů

Anthem od Ayn Randové je krátká dystopická novela, která se prostřednictvím cesty hlavního hrdiny, Rovnosti 7-2521, zabývá tématy individuality a svobody. Příběh se odehrává ve společnosti, kde vládne kolektivismus a osobní identita je potlačena, a sleduje Rovnost, která objevuje svůj vlastní potenciál, lásku a pojem „já“. Mnozí čtenáři oceňují filozofické poselství a aktuálnost knihy, zároveň však upozorňují, že její provedení má slabiny.

⬤ Téma individuality, svobody a nebezpečí kolektivismu nutí k zamyšlení.
⬤ Poutavý příběh, který čtenáře podněcuje k zamyšlení nad vlastními hodnotami a společenskými strukturami.
⬤ Snadné čtení s jedinečnou vypravěčskou perspektivou.
⬤ Inspirativní pro zájemce o filozofii objektivismu Ayn Randové.
⬤ Představuje klasiku dystopické literatury, díky čemuž je relevantní pro pochopení historických a moderních společensko-politických problémů.

⬤ Někteří považují styl vyprávění za neobratný, zejména používání „my“ místo „já“.
⬤ Provedení je kritizováno jako nedostatečně vybroušené, s nucenou expozicí a zjednodušeným vývojem postav.
⬤ Některé dějové prvky jsou považovány za nerealistické nebo příliš zjednodušené, například objevy hlavního hrdiny.
⬤ Filozofické zaměření knihy nemusí rezonovat se všemi čtenáři, což vede ke smíšeným pocitům z jejího závěru.

(na základě 1293 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

ANTHEM, Ayn Randová.

ČÁST PRVNÍ.

Je hřích toto napsat. Je hřích myslet si slova, která si nemyslí nikdo jiný, a psát je na papír, který nikdo jiný nemá vidět. Je to nízké a zlé. Je to, jako bychom mluvili sami k jediným uším, jen k těm svým. A my dobře víme, že není černějšího přestupku, než když něco děláme nebo si myslíme sami. Porušili jsme zákony. Zákony říkají, že lidé nesmějí psát, pokud jim to rada povolání nedovolí. Kéž je nám odpuštěno!

Ale to není jediný hřích, který na nás doléhá. Dopustili jsme se ještě většího zločinu, pro nějž neexistuje pojmenování. Jaký trest nás čeká, kdyby se na něj přišlo, nevíme, neboť takový zločin ještě nevstoupil do paměti lidí a neexistují žádné zákony, které by ho zajišťovaly.

Je tu tma. Plamen svíčky stojí ve vzduchu nehybně. V tomto tunelu se kromě naší ruky na papíře nic nehýbe. Jsme tu sami pod zemí. Je to děsivé slovo, sám. Zákony říkají, že nikdo z lidí nesmí být sám, nikdy a za žádných okolností, protože to je velký přestupek a kořen všeho zla. My jsme však porušili mnoho zákonů. A teď tu není nic než naše jediné tělo a je zvláštní vidět jen dvě nohy natažené na zemi a na zdi před námi stín naší jediné hlavy.