Antennae #57 Za hranice posthumanismu

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Antennae #57 Beyond Posthumanism

Obsah knihy:

Co je posthumanistická subjektivita? Které instituce, historické události a filozofie nadále určují její kulturní souřadnice? A jak se můžeme posunout k novým posthumanistickým(R)(TM) přístupům, které se zbaví kulturních omezení kontinentální filozofie a západních uměleckých postupů, jež podprahově upřednostňují velmi specifické pojetí Člověka jako univerzálního člověka? Rekonfigurace metodologií, přístupů a optiky, kterou tento nový ontologický obrat vyžaduje, staví umění do pozice nejproduktivnějšího multidisciplinárního fóra, které se zabývá skutečně univerzálními výzvami, jež antropocén přináší.

Posthumanistické diskurzy a následně i pojetí antropocénu byly významně formovány implicitně nepřiznanými strukturálními opomenutími. Endemická záměna specifického s univerzálním na úrovni základů kriticky kompromituje jakékoli očekávané radikální změny paradigmatu, které by, jak by řekla filozofka Sylvia Wynter (2015), "daly lidstvu jinou budoucnost". I podle Wynterové je důležité, abychom urychleně posunuli duté univerzalizující termíny, které zastírají subjektivní pozice "my" v centru populárního diskurzu o antropocénu. Tímto referenčním bodem "není referent-my samotného lidského druhu", zaměnitelná planetární lidská figura, ale spíše kulturně diskrétní Člověk (nebo Člověk(R)(TM)) se specifickými antropogenními aktivitami a vztahy, a to jak strukturálně, tak konceptuálně.

Jaké nové koncepce antropocénu mohou vzniknout, když se geografický čas zhroutí s časem historickým? Jaké nové myšlenky o antropocénu se mohou objevit, když uznáme, že ani odpovědnost, ani zranitelnost v souvislosti se změnou klimatu nejsou rovnoměrně/univerzálně rozloženy? Jak můžeme narušit narativy antropocénu(ů), které stírají role a realitu ne-lidí(R)(TM)?