Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
V říjnu 1966, kdy jsem se zúčastnil prvního setkání Aljašské federace domorodců (AFN), které se konalo v Anchorage na Aljašce, jsem se začal zabývat nároky původních obyvatel Aljašky. Delegáti mě pověřili zastupováním neorganizovaných athabaských vesnic a o týden později jsem pro tyto vesnice podal žádost o pozemkové nároky na více než 10 milionů akrů.
žádost o pozemkové nároky zastavila pozemky, které měly být využity pro ropovod, což vyvolalo tlak na stát Aljaška a federální vládu, aby pozemkové nároky aljašských domorodců vyřešily. Návrh narovnání pozemkových nároků byl vypracován a předložen aljašským domorodcům na setkání 18. 12.
1971. Byl jsem zástupcem Cook Inlet Native Association (CINA) a byl jsem jedním z 511 aljašských domorodců, kteří hlasovali pro vypořádání pozemkových nároků aljašských domorodců. Proti ANCSA hlasovalo 56 delegátů ze Severního svahu.
Peníze a pozemky přidělené v rámci ANCSA rozdělily aljašské domorodce a o pozemky a peníze přidělené v rámci ANCSA probíhaly boje mezi regionálními a vesnickými korporacemi. Ti, kteří se stali vedoucími představiteli korporací, využili prostředky ANCSA k získání moci a kontroly a utratili vše, co bylo třeba, aby si udrželi svou moc a kontrolu. Práva akcionářů udělená v ANCSA byla zrušena, aby si ti, kdo byli u moci, mohli udržet kontrolu a nadvládu nad svými akcionáři.
Manažeři společností kontrolovali volby, vypláceli si miliony dolarů a zajišťovali dodatky, které odebíraly akcionářská práva stanovená zákony ANCSA a federálními bezpečnostními zákony. Pokud jste proti sociální a morální nespravedlnosti, tuto knihu si musíte přečíst.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)