Analýza schopnosti Indie vést válku na dvou frontách 2018

Recenze čtenářů

Kniha nabízí dobře prozkoumanou a brutálně upřímnou analýzu vojenské a strategické situace Indie. Je vysoce ceněna vojenskými historiky a nadšenci pro své autoritativní informace, přestože je místy hutná.

Kniha je dobře propracovaná, autoritativní a poskytuje hluboký vhled do vojenské a strategické problematiky Indie. Svou podrobnou analýzou a poutavým obsahem osloví jak seriózní historiky, tak i nováčky.

Čtení může být místy náročné kvůli míře detailů v analýze a vojenských dispozicích. Některým čtenářům mohou některé části textu připadat těžkopádné.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Analysis of India's Ability to Fight a 2-Front War 2018

Obsah knihy:

Analýza klade jednu otázku a má jednu odpověď: Může Indie vést válku na dvou frontách proti Číně a Pákistánu? Odpověď zní, že nemůže. Kvůli čínsko-pákistánskému spojenectví nemůžeme vést ani válku na jedné frontě: zapojení se do války s jedním z protivníků představuje riziko oslabení druhé fronty, což ji ponechává otevřenou zneužití. Řešení je naštěstí jednoduché: vybudovat válečnou kapacitu na dvou frontách. Další problém je stejně jednoduchý: Indická vláda je odhodlána neutrácet peníze na obranu. V současné době výdaje klesly na 1,56 % HDP, což je dokonce méně než v roce 1962. A víme, jak to dopadlo. Není třeba velké představivosti k tomu, abychom předvídali, co by se stalo, kdyby se rok 1962 stal dvoufrontovým: Pákistán by prošel Pandžábem, možná až do Dillí, a my bychom ztratili i Kašmír. Kdybychom se rozhodli bránit Paňdžáb, přišli bychom o Severovýchodní pohraniční agenturu, dnes nazývanou Arunáčal. Kdybychom se snažili bránit obě fronty, ztratili bychom obě. Pro silnou obrannou pozici musíme vynaložit 3 - 3. 5 % HDP, které jsme vynakládali v letech 1963-1990, a to jak na modernizaci, tak na vybudování dalších osmi divizí, což je nezbytné minimum. Pro vyjednávání ze síly potřebujeme 4 %+ a pro obnovu ztracených území potřebujeme 6 %. Naše výdaje činí 1. 6 % HDP, což je dokonce méně než 1. 9 % v roce 1962. Teoreticky může Indie vést pozemní válku na dvou frontách.

Může bránit svá "blízká moře": Bengálský záliv, Východoarabské moře, Munnarský záliv (vody mezi Indií a Srí Lankou) a Andamanské moře. Letectvo se nadále zhoršuje, může vést válku na 1 frontě, ale ne na dvou. Existují však vážné problémy na zemi. Taková situace by na první pohled neměla být. Čína může pohodlně nasadit 10 divizí, Pákistán jich má 25, včetně jedné, kterou nazývá Velitelství sil severních oblastí, a dvou, které nazývá "záložní sbor". To je 35 oproti 38 indickým. Věc je však složitější než prostý počet divizí. Zaprvé, Čína ukončila svou politiku trvalého přidělování formací do divadla pro regionální obranu. Celé její pozemní síly, včetně výsadkových jednotek v rámci letectva a brigád námořní pěchoty v rámci námořnictva, čítají 90 brigádních skupin, které jsou cvičeny pro boj v jakémkoli divadle. Dále si Čína stále ponechává nejméně šest divizí. Zatím nevíme, zda zůstanou jako divize; nicméně je nejlepší je započítat, čímž Čína získá 108 brigád. Ještě dále si Čína ponechává mnoho záložních brigád. Ty sice nemohou převzít roli první linie, ale mohou zajišťovat obranu v hloubce, následné síly a pokrývat sekundární sektory. Dále, vzhledem k politice indické vlády, podle níž je třeba držet každý metr území, potřebujeme k obraně více brigád až divizí než Pákistán. To je podrobně rozebráno.

Prozatím se smiřte s tím, že Indie potřebuje ještě jednu divizi pro každý z XV, XVI, IX, XI a XII sborů a tři další pro Ladakh-Himáčal-Uttarákhand. Severovýchod je přiměřeně bráněn díky čtyřem novým divizím, které jsme postavili. Nemělo by to stačit na obranu na dvou frontách, 46 divizí oproti 38 čínsko-pákistánským? Ano - ale na obranu, ne na útočnou válku. Bez útočné schopnosti můžeme stabilizovat naše fronty s 29 divizemi proti Pákistánu a 14 proti Číně, což oběma ponechá volné ruce k dalšímu útoku. Tato kniha tvrdí, že pro řádnou obrannou schopnost na 2 frontách Indie okamžitě potřebuje dalších 8 divizí, 2 velitelství sborů a 12 nových brigád. Zbývajících dvanáct brigád bude pocházet ze stávajících formací. Okamžitě neznamená rozložit do deseti let v budoucnosti. Znamená to, že povolení a financování musí být provedeno nyní a práce musí být dokončena do tří let.