Americká psychóza: Jak federální vláda zničila systém léčby duševních nemocí

Recenze čtenářů

Kniha E. Fullera Torreyho „Americká psychóza“ představuje podrobnou kritiku amerického systému péče o duševní zdraví, zejména se zaměřením na selhání, která následovala po deinstitucionalizačním hnutí zahájeném v roce 1963. Popisuje historii politiky v oblasti duševního zdraví, nastiňuje ničivý dopad vládních rozhodnutí na léčbu duševně nemocných a předkládá doporučení ke zlepšení. Kniha je napsána poutavě a je dobře podložena historickými fakty, i když někteří čtenáři v ní našli nepřesnosti a zastaralou terminologii.

⬤ Poskytuje komplexní historii americké politiky v oblasti duševního zdraví.
⬤ Nabízí přesvědčivou kritiku selhání současného systému.
⬤ Doporučuje schůdná řešení pro reformu péče o duševní zdraví.
⬤ Dobře napsané a poutavé.
⬤ Upozorňuje na společenské zanedbávání duševně nemocných a zvyšuje povědomí o souvisejících problémech.

⬤ Někteří čtenáři našli v historickém vyprávění nepřesnosti.
⬤ Autor používá zastaralou terminologii, kterou někteří považují za urážlivou.
⬤ Úvodní část knihy je považována za příliš dlouhou ve srovnání s řešeními, která jsou uvedena v pozdějších kapitolách.

(na základě 63 hodnocení čtenářů)

Původní název:

American Psychosis: How the Federal Government Destroyed the Mental Illness Treatment System

Obsah knihy:

V roce 1963 pronesl prezident John F. Kennedy historický projev o duševních chorobách a mentální retardaci. Popsal nové rozsáhlé programy, které měly nahradit nedůstojnou léčbu mnoha milionů mentálně postižených v ústavech ústavní péče léčbou v komunitních centrech duševního zdraví. Toto hnutí, později označované jako deinstitucionalizace, má dodnes vliv na péči o duševní zdraví. Ačkoli to nikdy veřejně nepřiznal, byl tento program poctou Kennedyho sestře Rosemary, která se narodila jako mírně retardovaná a u níž se rozvinula nemoc podobná schizofrenii. Joseph Kennedy ve strachu, že otěhotní, zařídil své dceři lobotomii, která skončila katastrofou a zanechala ji těžce retardovanou.

Padesát let po Kennedyho projevu přináší kniha E. Fullera Torreyho zasvěcený pohled na zrod federálního programu duševního zdraví. Torrey, který pracoval v Národním ústavu duševního zdraví v době, kdy se program připravoval a zaváděl, vychází z vlastního vyprávění z první ruky o vzniku a spuštění programu, z rozsáhlého výzkumu, z individuálních rozhovorů se zúčastněnými osobami a z nedávno objevených audionahrávek rozhovorů s významnými osobnostmi podílejícími se na legislativě. Kniha tak přináší historický materiál, který byl dosud veřejnosti nedostupný. Torrey zkoumá zapojení Kennedyových do této politiky, roli hlavních aktérů, odpovědnost státu versus federální vlády v péči o duševně nemocné, politické manévry nutné k přijetí zákona a to, že uzavření ústavů nevedlo ke zlepšení péče - jak bylo cílem -, ale k podfinancování programů, zanedbávání a vyšší míře násilí v komunitě. Mnozí se nyní ptají, proč veřejnost.

Služby pro duševně nemocné jsou tak neefektivní. Nejméně třetina bezdomovců je vážně duševně nemocná, věznice a věznice jsou značně přeplněné, zejména proto, že vážně duševně nemocní tvoří 20 % vězňů, a veřejná zařízení jsou přeplněna neléčenými osobami. Jak tvrdí Torrey, je nezbytné pochopit, jak jsme se sem dostali, abychom mohli pokročit směrem k zajištění lepší péče o ty nejzranitelnější.