Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha zkoumá souvislost mezi neurovědou a altruismem a předkládá teorii, podle níž je altruistické chování vrozeně podporováno naším nervovým systémem. Nabízí pohled na lidskou empatii a altruismus, ale čelí kritice za nedostatek podstatných důkazů a přehnanou revolučnost svých tvrzení.
Klady:Kniha poskytuje cenný vhled do altruistického chování a empatie, napsaná uznávaným neurologem. Tvrdí, že altruismus je vrozený neurologický fenomén, a používá přísný vědecký přístup, díky němuž je pro čtenáře přístupná a inspirativní.
Zápory:Kritici tvrdí, že důkazy podporující teorii altruistického mozku jsou nedostatečné, a někteří navrhují, aby byla označena spíše jako hypotéza. Jiní považují autorovo pojednání o teorii za přehnaně dramatické a zároveň opomíjející význam vývojové historie a sociálního kontextu pro vyjádření altruismu.
(na základě 6 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Altruistic Brain: How We Are Naturally Good
Obsah knihy:
Od počátku zaznamenané historie se v právu a náboženství objevují "pravidla", která definují správné chování. Když se takovými pravidly řídíme, přisuzujeme nějaké vnější autoritě schopnost určovat, jak se máme chovat. Dokonce i anarchisté uznávají existenci možnosti volby, zda se podřídit, či nikoli, protože nikdo vážně nepochybuje o tom, že zdroj společenského řádu spočívá v našich rozsáhlých etických systémech. Debata se soustředila pouze na to, čí systém je nejlepší, a nikdy si ani na okamžik nepředstavila, že by základem prosociálního jednání nebyl zákon, náboženství nebo nějaká filozofická permutace jednoho z nich. Jediný odklon od tohoto jednotného chápání lidské společnosti přinesly behaviorální vědy, které uvádějí různé biologické základy lidské dobroty. Ponecháme-li stranou starověké i relativně moderní etické systémy, neurovědci, psychologové a evoluční biologové zahájili revoluci hlubší, než o jaké kdy snil kterýkoli anarchista. Tito badatelé v podstatě tvrdí, že zdroj dobrého lidského chování - dobrotivosti, kterou spojujeme s nejvyššími náboženskými naukami - vychází z naší tělesné výbavy. Náš mozek, hormony a geny doslova ztělesňují naše sociální kompasy. V knize Altruistický mozek předkládá renomovaný neurovědec Donald Pfaff nejnovější a nejrozsáhlejší argument na podporu této revoluce a do nejmenších detailů vysvětluje, jak naše neuroanatomická struktura podporuje laskavost vůči druhým.
Na rozdíl od jiných studií v této oblasti shrnuje "Altruistický mozek" všechny nejdůležitější výzkumy toho, jak a proč se lidé - na čistě fyzické úrovni - vciťují jeden do druhého a reagují altruisticky. Ukazuje, že lidé jsou "uzpůsobeni" k altruistickému chování v první řadě tak, že spontánní laskavost bez podnětů je naším výchozím chováním; takové chování je přirozené bez ohledu na náboženské nebo kulturní determinanty. Dr. Pfaff na základě vlastního výzkumu a výzkumu některých nejvýznamnějších světových vědců spojuje dobře známé mozkové mechanismy do teorie, která je zároveň nová, ale také snadno prokazatelná. Dále vysvětluje, jak můžeme pomocí dnes již dobře pochopených psychosociálních přístupů odstranit překážky bránící přirozeným altruistickým sklonům mozku. Jedná se o první knihu, která nejen vysvětluje, proč jsme přirozeně dobří, ale také navrhuje prostředky, jak nás přimět chovat se co nejlépe.
Altruistický mozek je povinnou četbou pro každého, kdo chce pochopit behaviorální revoluci ve vědě a její příslib pro přeorientování společnosti na větší spolupráci.
