794 mini ság

Původní název:

794 Mini Sagas

Obsah knihy:

Existuje mnohem více slov, než byste kdy chtěli použít! Těmito slovy se ti vysmívám. Řvu je do vzduchu, abyste je slyšeli, abych vás ponížil. Proto se mi vyhýbáš, protože tě zatěžuji tolika slovy, sypu ti je na hlavu nebo je po tobě házím, když ode mne spěcháš, krásná, dobře vytočená, latinská, mnohoslabičná, miltonovská slova, jaká jsou věrně a pečlivě uložena jen ve slovnících. Tam žiji svůj bohatý a naplněný život, na stránkách mnoha slovníků, se svou baterkou a brýlemi na očích, hlouběji a hlouběji ve slovnících, nejlépe těch starých. Trávím tam dole celé dny pohromadě, jako hloubavý horník slov. Oblečení pro mě nic neznamená. Oblečení tohoto těla pro mě nic neznamená - ať smrdí až do nebe! Na takové nepodstatnosti nemám čas. Je toho příliš mnoho, co je třeba soustavně hromadit, a každý den mi k tomu nabízí jen čtyřiadvacet hodin. Co si mám počít s těmito slovy teď, když jsi mě odmítl vyslechnout, když jsi mě tu nechal napospas mým vlastním záměrům? Tato otázka je nepodstatná. Nepotřebuji ospravedlňovat tuto snahu. Když jsou všichni přítomni přede mnou - a za mnou a vedle mě -, nemusím dělat nic jiného, než obdivovat jejich nádheru, jak se ode mě táhnou dál a dál. Tato slova mluví sama za sebe.

Můžete těchto sedm set devadesát čtyři odstavců popsat jako sbírku povídek, z nichž každá má takovou délku? Nebo jsou to spíše pohledy do myšlenek a pocitů jiných lidí: prchavé okamžiky ve složitých či prostých životech? Mohly by se v moderním žargonu nazývat básněmi v próze?

Žádní dva čtenáři je nebudou interpretovat stejně a pravděpodobně ani tak, jak si to autor představoval - ale není to právě ono? Nežije si fikce vlastním životem, jakmile jí dáte volnost?

Je to možná kniha, do které se dá spíše ponořit a odejít, než že by se dala číst od konce do konce, a v závislosti na náladě, počasí, dni v týdnu uvidíte něco jiného, něco nového a něco mimo samotný příběh.