Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha přináší hloubkovou analýzu trojnásobné katastrofy v Japonsku 3,11, zkoumá její lidské a ekonomické náklady, politické reakce a dlouhodobé důsledky pro národní bezpečnost a energetickou politiku. Recenze vyzdvihují podrobné zkoumání reakce na katastrofu a politických změn, jakož i historické srovnání s předchozími katastrofami. Někteří čtenáři však považují knihu za nedostatečně praktickou a kritizují ji za údajnou zaujatost.
Klady:⬤ Hloubková analýza katastrofy
⬤ 11
⬤ podrobné zkoumání lidských, ekonomických a politických dopadů
⬤ dobře napsané
⬤ zasvěcené historické srovnání
⬤ upozorňuje na reakce vlád a změny v připravenosti na katastrofy
⬤ doporučujeme zájemcům o řízení katastrof a politickou krajinu Japonska.
Zápory:⬤ Chybí konkrétní doporučení pro budoucí opatření
⬤ čtenáři upozorňují na některé předsudky
⬤ kritizují zobrazení zahraniční reakce na katastrofy
⬤ několik recenzentů ji považuje za méně relevantní pro čtenáře, kteří nejsou dobře obeznámeni s historií Japonska.
(na základě 9 hodnocení čtenářů)
Původní název:
3.11: Disaster and Change in Japan
Obsah knihy:
11. března 2011 zasáhly Japonsko otřesy podmořského zemětřesení o síle 9,0 stupně Richterovy škály, které vzniklo necelých 50 mil od východního pobřeží země.
Šlo o nejsilnější zemětřesení v historii Japonska, které vyvolalo ničivou vlnu tsunami dosahující výšky přes 130 metrů, která následně způsobila bezprecedentní roztavení několika reaktorů v jaderné elektrárně Fukušima Daiiči. Tato trojnásobná katastrofa si vyžádala téměř 20 000 obětí na životech, zničila celá města a její obnova bude stát stovky miliard dolarů. Richard Samuels v knize 3.
11.
nabízí první rozsáhlé vědecké zhodnocení dopadů katastrofy na japonskou vládu a společnost. Události z března 2011 nastaly po dvou desetiletích společenského a hospodářského marasmu - stejně jako značné politické a administrativní dysfunkce na celostátní i místní úrovni - a vyústily v celonárodní hledání duše.
Političtí reformátoři v této tragédii viděli důvod k naději: příležitost pro Japonsko, aby se přetvořilo. Samuels zkoumá opatření, která Japonsko přijalo po zemětřesení ve třech klíčových oblastech: národní bezpečnost, energetická politika a místní správa. Pro některé reformátory bylo 11.
září varováním, aby Japonsko přehodnotilo své priority a politické procesy. Pro jiné to byla událost, která se stane jednou za tisíciletí; varovali, že národní politiku lze sice zlepšit, ale dramatické změny by byly kontraproduktivní. Jiní zase prohlašovali, že katastrofa ukázala, že je třeba vrátit se k idealizované minulosti a obnovit to, co bylo ztraceno v důsledku modernity a globalizace.
Samuels popisuje boje mezi těmito perspektivami a analyzuje různé pokusy o mobilizaci lidové podpory ze strany politických podnikatelů, kteří se opakovaně dovolávali tří silně afektivních témat: vůdcovství, společenství a zranitelnosti. Na základě hodnocení úspěchů a neúspěchů reformátorů, kteří využili katastrofu k prosazení svých konkrétních programů - a na základě zkoumání zemětřesení a jeho následků vedle předchozích katastrof v Japonsku, Číně a Spojených státech -, Samuels nastiňuje japonskou rétoriku krize a ukazuje, jak se stala definicí politiky a veřejné politiky po 11.
září.
