Zlatá cesta: román kanadské autorky L. M. Montgomeryové z roku 1913. Jako dítě se Montgomeryová naučila mnoho příběhů od své pratety Mary.

Původní název:

The Golden Road: a 1913 novel by Canadian author L. M. Montgomery. As a child, Montgomery learned many stories from her great aunt Mary

Obsah knihy:

⬤ Zlatá cesta Lucy Maud Montgomeryové

⬤ Zlatá cesta je román kanadské autorky L. M. Montgomeryové z roku 1913. Jako dítě se Montgomeryová naučila mnoho příběhů od své pratety Mary Lawsonové. Později je použila v povídkách Dívka s příběhem a Zlatá cesta. Montgomeryová se 5. července 1911 provdala a opustila Ostrov prince Edwarda. V říjnu přijela do Leaskdale v Ontariu, kde její manžel působil jako farář presbyteriánského kostela svatého Pavla. Na románu začala pracovat 30. dubna 1912 a 7. července porodila svého prvního syna. 21. května 1913 román dokončila: "Příliš jsem spěchala a zdržovala se časem. Musela jsem ho psát pod velkým tlakem a celou dobu jsem nervózně očekávala nějaké přerušení". Kniha vyšla 1. září.

⬤ Byl věnován Mary Lawsonové. Děj se točí kolem postavy Beverleyho, který vzpomíná na dětství s bratrem Felixem a kamarády a bratranci Felicity, Cecily, Danem, Sárou Stanleyovou ("Story Girl"), nájemným chlapcem Peterem a sousedkou Sárou Rayovou. Děti si často hrály v rodinném sadu a zažívaly mnohá dobrodružství, dokonce si vytvořily vlastní noviny s názvem Náš časopis. V tomto románu dochází k většímu vývoji postav než v jeho předchůdci a čtenář může sledovat, jak děti dospívají, zejména může sledovat, jak Sára Stanleyová navždy opouští Zlatou cestu dětství. Mohou také sledovat počátky vztahu mezi Peterem a Felicity, jak se mezi nimi začíná budovat chemie, zdá se také, že Beverley a Sáru Stanleyovou to k sobě táhne, ale to zůstává nerozvinuto. V průběhu příběhu je naznačeno, že Beverleyina sestřenice Cecily je souchotinářkou, v pasáži, kde Dívka z příběhu vypráví jejich budoucnost, dospělá Beverley potvrdí, že Cecily nikdy neopustila Zlatou cestu. Stejně tak Beverley důrazně naznačuje, že Peter a Felicity se vezmou. Román končí poté, co si Sáru vyzvedne její otec, aby jí poskytl řádné vzdělání, a jejich malá skupinka už nikdy není kompletní. "Napadlo mě něco zábavného na zimu," řekla jsem, když jsme se stáhli do půlkruhu kolem nádherného krbu na dřevo v kuchyni strýce Aleca.

⬤  Byl to den plný divokého listopadového větru, který se uzavíral do vlhkého, strašidelného soumraku. Venku vítr šuměl do oken a kolem okapů a déšť si pohrával se střechou. Stará vrba u brány se svíjela v bouři a sadem zněla podivná hudba, zrozená ze všech slz a strachu, které straší v nočních síních. Ale málo nás zajímalo šero a samota vnějšího světa, drželi jsme je na uzdě světlem ohně a smíchem našich mladých rtů.