Slavné ženy a muži: Životy více než 200 nejvýznamnějších osobností historie

Původní název:

Famous Women and Men: Lives of more than 200 of the most prominent personages in History

Obsah knihy:

"Novou kapitolu v jeho životě otevřela návštěva Julia Cara v Galii (54 př. n. l.). Vítězný vojevůdce ho přijal jako cenného pomocníka ve svých ambiciózních záměrech a díky jeho vlivu povýšil na qu stor, augura a tribuna plebejů, přičemž projevil obdivuhodnou odvahu a aktivitu při udržování věci svého patrona v opozici vůči násilí a intrikám oligarchické strany. Nakonec jeho protivníci zvítězili a vyloučili ho z kurie.

A politický zápas se změnil v občanskou válku. Rubikon byl překročen.

C sar zvítězil a Antonius se podílel na jeho triumfu. Zástupce guvernéra Itálie v době Cárovy nepřítomnosti v Hispánii, druhý velitel v rozhodující bitvě u Farsalie a opětovný zástupce guvernéra Itálie, zatímco Cár byl v Africe, Antonius byl nyní mocensky nižší pouze než sám diktátor a dychtivě se chopil příležitosti, aby se oddával nejroztodivnějším výstřelkům luxusní rozmařilosti - výstřelkům, které Cicero vylíčil ve "Filipikách" se vší mistrnou výmluvností politické nenávisti." (o MARKU ANTONIOVI)

"Autorita nového císaře byla okamžitě uznána v celé říši. Zdá se, že nová skutečnost, že se pán Římanů narodil na španělské půdě, prošla bez většího povšimnutí, a právě tato absence povšimnutí je příznačná. Trajánovou první starostí ve funkci císaře bylo napsat senátu ujištění podobné tomu, které mu dal Nerva, že nezabije ani neponíží žádného senátora. Nařídil zřídit chrám a kult na počest svého adoptivního otce, ale téměř dva roky po svém nástupu se v Římě nepředstavil. Je možné, že ještě před Nervovou smrtí přijal opatření, aby si zajistil pomstu, po níž Nerva toužil, ale pravděpodobně se jí nedožil." (o TRAJANOVI)

"Počátkem roku 1067 Vilém postupoval východní a střední částí svého nového panství. Vše, co se mu dosud podřídilo, zahrnovalo stará království Wessex a Východní Anglie a malou část Mercie. Svou moc nad těmito oblastmi si okamžitě zajistil vybudováním pevností v Londýně, Norwichi a jinde. Dostalo se mu pocty od velmožů.

Těm, kteří se mu postavili na odpor, zkonfiskoval půdu.

A zatímco si ponechal velké množství panství pro sebe, další udělil svým stoupencům. Dokonce i ti, kteří se nebránili, byli považováni za ty, kteří právně ztratili svůj titul a museli se podřídit opětovnému udělení za méně výhodných podmínek. V březnu 1067 se Vilém vrátil do Normandie a vzal s sebou jako rukojmí hrabata Eadwina, Morkera a Waltheofa." (o Vilémovi DOBYVATELI)