Procházka

Recenze čtenářů

Recenze knihy „In Praise of Wildness“ (Chvála divočiny) odrážejí různé pohledy na Thoreauovu kontemplativní esej o přírodě a chůzi. Zatímco mnozí čtenáři oceňují jeho filozofické postřehy a hluboký vztah, který popisuje mezi člověkem a přírodou, někteří považují obsah za zastaralý nebo nevyvážený.

Čtenáři oceňují Thoreauovu promyšlenou prózu, která vybízí k rozjímání a spojení s přírodou. Esej je považován za inspirativní, propagující myšlenku uvědomělé chůze a krásy divočiny. Kromě toho je za výhodu považována stručnost knihy a její dostupnost jako bezplatného zdroje. Mnoho uživatelů také vyzdvihovalo bohatou souhru textu a doprovodných vizuálních materiálů v jiných verzích, což umocňuje zážitek ze čtení.

Někteří recenzenti se domnívají, že esej nemusí splnit očekávání kvůli svému zavádějícímu názvu a zaměření, když uvádějí, že je méně o chůzi a více o obhajobě divočiny. Próza je popisována jako květnatá a může obsahovat složitou slovní zásobu, která může být pro některé čtenáře zastaralá nebo náročná. Kromě toho se objevují kritické připomínky k Thoreauovu pohledu na svět, který odráží etnocentrickou perspektivu a postrádá pozornost k sociálním a historickým souvislostem. Někteří čtenáři se setkali s frustrací z chybějícího textu ve volných verzích pro Kindle.

(na základě 282 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Walking

Obsah knihy:

Za svůj život jsem se setkal jen s jedním nebo dvěma lidmi, kteří rozuměli umění Walking, tedy procházkám, kteří měli takříkajíc geniální talent pro Sauntering, což je slovo krásně odvozené „od zahálčivých lidí, kteří se ve středověku toulali po zemi a pod záminkou, že jdou laSainte Terre“, do Svaté země, žádali o milodary, až děti volaly: „Tam jde SainteTerrer“, Saunterer, Svatý poutník. Ti, kdo nikdy nechodí do Svaté země na svých procházkách, jak předstírají, jsou vskutku pouhými povaleči a tuláky; ale ti, kdo se tam dostanou, jsou sauntererové v dobrém slova smyslu, takové mám na mysli.

Někteří by však toto slovo odvozovali od sans terre bez půdy a domova, což tedy v dobrém slova smyslu bude znamenat, že nemají žádný konkrétní domov, ale jsou stejně doma všude. V tom je totiž tajemství úspěšného plahočení. Ten, kdo stále sedí v domě, může být největším tulákem ze všech; ale tulák v dobrém slova smyslu není tulákem víc než meandrující řeka, která po celou dobu usilovně hledá nejkratší cestu k moři.

Ale já dávám přednost prvnímu, což je skutečně nejpravděpodobnější odvození. Neboť každá procházka je jakousi křížovou výpravou, kterou v nás hlásá nějaký Petr Hermit, abychom se vydali a znovu dobyli tuto Svatou zemi z rukou nevěřících.