Pár modrých očí

Recenze čtenářů

Pár modrých očí je sice považován za jedno z méně významných děl Thomase Hardyho, ale přesto čtenáře zaujme kvalitní prózou a složitými tématy, zejména milostným trojúhelníkem mezi hlavními postavami. Román ukazuje Hardyho rozvíjející se styl psaní a prohlubuje jeho zkoumání lidských citů, společenské třídy a venkovského života. V některých vydáních však trpí tiskovými problémy, které znesnadňují jeho čtení.

Kvalitní próza, poutavá zápletka s milostným trojúhelníkem, hluboké zkoumání lidských citů a společenské třídy, živé líčení venkovského života, pozoruhodná scéna s cliffhangerem a dobrý vývoj postav z něj činí poutavé čtení.

V porovnání s Hardyho klasikou je považována za méně významné dílo, některá vydání mají velmi malé nebo světlé písmo, což čtenářům znesnadňuje čtení, a některá vydání obsahují spoilery, které snižují zážitek z četby.

(na základě 38 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Pair of Blue Eyes

Obsah knihy:

Pár modrých očí je román Thomase Hardyho, který vyšel v roce 1873 a poprvé byl publikován mezi zářím 1872 a červencem 1873. Byl to Hardyho třetí publikovaný román a první, který nebyl při svém prvním vydání vydán anonymně. Hardy jej zařadil mezi své "romány a fantazie".

Pár modrých očí je obvykle řazen mezi Hardyho drobná díla, "knihu s několika dobrými stránkami, ale neúspěšnou jako celek". Stejně jako Zoufalé nápravy obsahuje melodramatické scény, které působí odtrženě od postav a děje.

Středem zájmu kritiky románu je scéna, v níž Henry Knight hodnotí celé dějiny světa, zatímco visí nad okrajem útesu (odtud údajně pochází výraz "cliffhanger"), a nakonec je zachráněn provazem Elfridina spodního prádla. Carl J. Weber tuto scénu připodobňuje k pikniku, který Hardy uspořádal se svou ženou a na němž byl vyslán hledat ztracenou náušnici, a tvrdí, že tato pasáž je "prvním náznakem Hardyho schopnosti udržet v románech zájem o vypjatou situaci pouhou silou živého popisu". Na druhou stranu Millgate tvrdí, že tato scéna tvoří součást "nepodstatného" popisu vhodného pro "hadrový pytel" románu. Pro Jean Brooksovou je tato scéna "makabrózní" a ilustruje "kosmickou lhostejnost", přičemž zdůrazňuje i komičnost záchrany.

Gittings a Halperin však tvrdí, že pravděpodobnější je, že nápad na tuto scénu pochází z eseje Leslieho Stephena "Pět minut v Alpách". "Útes beze jména", jak se o něm mluví, pravděpodobně vychází z Beenyho útesu. (wikipedia.org)