Navrhované cesty ke svobodě

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují hluboký vhled a význam Bertrand Russellova zkoumání socialismu a anarchismu a zdůrazňují jeho intelektuální přísnost i nadějnou perspektivu. Kritici knihy obecně poukazují na její náročnost, špatnou kvalitu publikace vydavatelstvím CreateSpace a některé problémy týkající se formátování.

⬤ Hluboká a komplexní analýza socialismu a anarchismu.
⬤ Nabízí nadějný pohled na potenciál lepšího světa.
⬤ Vysoce ceněná a považovaná za nezbytnou četbu, zvláště důležitou pro současnou společnost.

⬤ Pro někoho náročné a obtížné čtení.
⬤ Nekvalitní publikace od CreateSpace, chybí správné formátování.
⬤ Text nemusí být kvůli své složitosti vhodný jako příležitostný dárek.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Proposed Roads to Freedom

Obsah knihy:

SOCIALISMUS, stejně jako všechno ostatní, co je životně důležité, je spíše tendencí než přísně definovatelným souborem učení. Definice socialismu zcela jistě buď zahrne některé názory, které by mnozí považovali za nesocialistické, nebo vyloučí jiné, které se za takové považují. Domnívám se však, že se podstatě socialismu nejvíce přiblížíme, budeme-li jej definovat jako obhajobu společného vlastnictví půdy a kapitálu. Společné vlastnictví může znamenat vlastnictví demokratického státu, ale nelze tvrdit, že zahrnuje vlastnictví jakéhokoli státu, který není demokratický. Komunální vlastnictví lze také chápat, jak jej chápe anarchistický komunismus, ve smyslu vlastnictví svobodného sdružení mužů a žen v komunitě bez těch povinných pravomocí, které jsou nezbytné k vytvoření státu. Někteří socialisté očekávají, že komunální vlastnictví přijde náhle a zcela katastrofickou revolucí, zatímco jiní očekávají, že přijde postupně, nejprve v jednom odvětví, pak v jiném. Někteří trvají na nutnosti úplnosti při nabývání půdy a kapitálu veřejností, zatímco jiní by se spokojili s přetrvávajícími ostrůvky soukromého vlastnictví, pokud by nebyly příliš rozsáhlé nebo silné. Všem formám je společná demokracie a faktické nebo úplné zrušení současného kapitalistického systému. Rozdíl mezi socialisty, anarchisty a syndikalisty se do značné míry odvíjí od druhu demokracie, kterou si přejí.

Ortodoxní socialisté se spokojují s parlamentní demokracií ve sféře vlády a domnívají se, že zlo, které se v této formě ústavy v současnosti projevuje, zmizí se zánikem kapitalismu. Anarchisté a syndikalisté naproti tomu mají námitky proti celému parlamentnímu aparátu a usilují o jiný způsob regulace politických záležitostí společnosti. Všichni jsou však stejně demokratičtí v tom smyslu, že usilují o zrušení všech druhů privilegií a všech druhů umělé nerovnosti: všichni jsou stejně zastánci námezdního dělníka ve stávající společnosti. Všichni tři mají také mnoho společného ve své ekonomické doktríně. Všichni tři považují kapitál a mzdový systém za prostředek vykořisťování dělníků v zájmu vlastnických tříd a zastávají názor, že jediným prostředkem, jak přinést výrobcům svobodu, je společenské vlastnictví v té či oné formě. V rámci této společné doktríny však existuje mnoho rozdílů a dokonce i mezi těmi, kteří se striktně nazývají socialisty, existuje velmi značná různorodost škol.

Lze říci, že socialismus jako mocnost v Evropě začal s Marxem. Je pravda, že před ním existovaly socialistické teorie v Anglii i ve Francii. Je také pravda, ţe ve Francii během revoluce v roce 1848 získal socialismus na krátkou dobu značný vliv ve státě. Socialisté, kteří Marxovi předcházeli, se však spíše oddávali utopickým snům a nepodařilo se jim založit žádnou silnou nebo stabilní politickou stranu. Marxovi ve spolupráci s Engelsem vděčíme jak za formulaci uceleného souboru socialistického učení, které je dostatečně pravdivé nebo věrohodné, aby ovládlo mysl obrovského počtu lidí, tak za vznik mezinárodního socialistického hnutí, které se v posledních padesáti letech stále rozrůstalo ve všech evropských zemích.