Krátké příběhy

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Short Stories

Obsah knihy:

⬤ Povídky Lucy Maud Montgomeryová.

Pozemek se od brány prudce svažoval a hustý, keřovitý porost mladého jabloňového sadu téměř zakrýval malý šedivý domek před silnicí. Proto si mladík, který otevřel svěšenou branku, nemohl všimnout, že je zabedněná, a nepřestal si vesele pohvizdovat, dokud se neprotlačil skrz tlačící se stromy a neocitl se téměř na propadlém kamenném prahu, nad nímž se za starých časů klenul zimolez. Teď se na šindelích opuštěně drželo jen několik opadaných, neudržovaných lián a okna byla, jak už bylo řečeno, všechna zabedněná. Hvízdnutí odumřelo mladíkovi na rtech a na jeho tváři se usadil výraz prázdného úžasu a zděšení - byla to dobrá, laskavá, upřímná tvář, i když možná nesvědčila o žádném výrazném duševním nadání jejího majitele. "Co se mohlo stát? " řekl si pro sebe. "Strýček Tom a teta Sally nemohou být mrtví - kdyby byli, viděl bych jejich smrt v novinách. A myslel jsem si, že kdyby se odstěhovali, bylo by to otištěno taky. Nemohli být pryč dlouho - ten záhonek museli založit loni na jaře. No, to je pro člověka docela neúspěch. Šlapal jsem sem celou cestu z nádraží a říkal si, jak by bylo fajn zase vidět starou milou tvář tety Sally a slyšet smích strýčka Toma, a našel jsem jen prkenný dům, který chátrá.

Myslím, že bych se mohl jít podívat ke Stetsonům a zeptat se, jestli taky nezmizeli." Prošel starými jedlemi vzadu za pozemkem a přes pole se dostal k poněkud chatrnému domu za ním. Na zaklepání mu odpověděla žena s veselou tváří a nechápavě se na něj podívala. "Zapomněla jste na mě, paní Stetsonová? Copak si nepamatujete na Lovella Stevense a na to, jak jste mu dávala švestkové koláče, když vám domů přinesl krocany? " Paní Stetsonová chytila obě jeho ruce do srdečného sevření. "Myslím, že jsem nezapomněla, " prohlásila. "No, no, a ty jsi Lovell, myslím, že bych měla znát tvou tvář, i když ses hodně změnil. Patnáct let na tobě udělalo velký rozdíl. Pojďte dál. Tati, tohle je Lovell - myslíš Lovella, toho kluka, kterého měli teta Sally a strýc Tom celá léta? "Myslím, že ano," usmál se Jonah Stetson přátelsky. "Na některé lumpárny, které jsi kdysi vyváděl, asi jen tak nezapomeneš. Značně jsi vyrostl. Kde jsi byl posledních deset let? Teta Sally se o tebe hodně strachovala, myslela si, že jsi mrtvý nebo že jsi odešel ke zlému." Lovellova tvář se zachmuřila. "Vím, že jsem měl napsat," řekl kajícně, "ale víš, že jsem strašně špatný učenec, a udělal bych nejradši cokoli, než abych se pokoušel psát dopis. Ale kam se poděl strýček Tom a teta Sally? Určitě nejsou mrtví? "Ne," řekl Jonáš Stetson pomalu, "ne, ale myslím, že by raději byli.

Jsou v chudobinci." "Teta Sally je v chudobinci," zvolal Lovell. "Ano, a je to palčivá škoda," prohlásila paní Stetsonová. "Tetě Sally z té ostudy právě puká srdce. Ale nezdálo se, že by se s tím dalo něco dělat. Strýček Tom se tak zmrzačil revmatismem, že nemohl pracovat, a teta Sally byla příliš křehká, aby mohla cokoli dělat. Neměli žádné příbuzné a na dům byla hypotéka." "Když jsem odjížděla, žádná nebyla." "Ne, museli si půjčit peníze před šesti lety, když strýček Tom poprvé onemocněl revmatickou horečkou. Letos na jaře bylo jasné, že jim nezbývá nic jiného než chudobinec.