Jakubův pokoj

Recenze čtenářů

Kniha „Jakubův pokoj“ od Virginie Woolfové se setkala se smíšenými ohlasy. Čtenáři oceňují jedinečný styl psaní Woolfové a zkoumání života Jacoba Flanderse z různých perspektiv, ale mnozí považují experimentální povahu textu za náročnou a obtížně sledovatelnou. Některé recenze vyzdvihují absenci jasného děje a naznačují, že jde spíše o sérii dojmů než o konvenční vyprávění.

Čtenáři chválili krásný a sugestivní styl psaní Woolfové, její schopnost vytvářet bohatou obraznost a hloubku citového vhledu. Román zachycuje podstatu Británie před první světovou válkou a je oceňován pro svůj experimentální přístup a silný smysl pro místo, zejména ve vztahu k Londýnu a Řecku. Mnozí příznivci Woolfové jej považují za hluboké dílo, které slouží jako důležitý předchůdce jejích pozdějších románů.

Kritici poukazují na nesouvislé vyprávění a náročný styl proudu vědomí, v němž se čtenáři mohou cítit ztraceni. Několik recenzentů zmiňuje, že absence jasného příběhu nebo tradiční dějové struktury ztěžuje zaujetí textem. Někteří navíc považují postavy za obtížně srozumitelné a kniha není považována za přístupnou pro nové čtenáře Woolfové.

(na základě 72 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Jacob's Room

Obsah knihy:

Příběh je vyprávěn především z pohledu žen v Jacobově životě, včetně utlačované Clary Durrantové z vyšší střední třídy a nespoutané mladé studentky umění Florindy, s níž má Jacob poměr. Velkou část příběhu tvoří jeho pobyt v Londýně, ke konci románu však cestuje do Itálie a poté do Řecka.

Román se velmi nejednoznačně soustřeďuje kolem životního příběhu hlavního hrdiny Jacoba Flanderse a je představen téměř výhradně prostřednictvím dojmů, které o Jacobovi mají ostatní postavy. Ačkoli by se tedy dalo říci, že kniha je především studií postav a má jen málo zápletky nebo pozadí, vyprávění je vystavěno s prázdnotou na místě ústřední postavy, pokud lze skutečně říci, že román má "hlavního hrdinu" v konvenčním smyslu. Motivy prázdnoty a nepřítomnosti pronásledují román a vytvářejí jeho elegickou atmosféru. Jákob je nám sice popisován, ale tak nepřímo, že by se zdálo lepší vnímat ho jako amalgám různých vjemů postav a vypravěče. Neexistuje jako konkrétní skutečnost, ale spíše jako soubor vzpomínek a pocitů.

Motivy prázdnoty a nepřítomnosti pronásledují román a vytvářejí jeho elegickou atmosféru. Jákob je nám sice popisován, ale tak nepřímo, že by se zdálo lepší vnímat ho jako amalgám různých vjemů postav a vypravěče. Neexistuje jako konkrétní skutečnost, ale spíše jako soubor vzpomínek a pocitů.