Cesty po Aljašce: Tři výpravy do aljašské divočiny a kultury

Recenze čtenářů

V recenzích je kniha Johna Muira „Cesty po Aljašce“ vyzdvihována jako hluboká meditace o přírodě, plná bohatých popisů a pocitu úžasu. Ačkoli Muirův spis zachycuje krásu aljašské krajiny a vyvolává hluboké uznání pro svět přírody, objevují se připomínky k prvkům, které mohou být nepříjemné nebo se opakovat, zejména pokud jde o domorodé kultury a Muirovy rozsáhlé botanické popisy.

Kniha se vyznačuje krásně plynoucí prózou s živými a barvitými popisy přírody, které ukazují Muirův hluboký obdiv k aljašské divočině. Jeho radost a fascinace ledovci a dalšími divy přírody rezonují celou knihou, což z ní činí poutavé a inspirativní čtení. Kniha je také osvěžujícím odklonem od typických cestopisů a nabízí poučné poznávání krajiny.

Některým čtenářům může připadat Muirův častý výčet flóry zdrcující a náročný na představivost, což by mohlo snížit celkový požitek z knihy. Kromě toho mohou nepříjemně působit pasáže pojednávající o domorodých obyvatelích a misionářském úsilí, které zdůrazňují dopad kolonialismu na původní kultury. Opakující se povaha průzkumu může také občas vést k pocitu monotónnosti.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Travels in Alaska: Three immersions into Alaskan wilderness and culture

Obsah knihy:

"Pro milovníky čisté divočiny je Aljaška jednou z nejúžasnějších zemí na světě."

Kniha Cesty po Aljašce, která poprvé vyšla v roce 1915, je poslední knihou, kterou Muir napsal, a popisuje v ní dobrodružství a zážitky, které mu byly pravděpodobně nejdražší. Aljašské malebné lesy, velkolepé hory a jedinečné ledovcové pásmo na Muira působily od první chvíle, kdy je navštívil:

"Nikdy předtím jsem se neocitl v krajině, kterou nelze popsat... museli jsme se jistě dostat do ráje básníků, do příbytku blažených.".

Jak poznamenává znalec Muira Terry Gifford v předmluvě: "Od první cesty se Muir rozhodl dozvědět se o lidech stejně jako o ledovcích." A tato ochota obklopit se všemi aspekty atmosféry je patrná v celém díle, kde jsou nádherně detailně popsány všechny aspekty od kmenů, které potkává, až po kaňony, řeky a zvířata, s nimiž se setkává.

Z knihy Cesty po Aljašce vyzařuje Muirův neochvějný dobrodružný duch; žádná výzva pro něj není příliš velká, a i když čelí nepředstavitelným situacím - když se při plavbě na kánoi ocitne téměř na pokraji smrti mezi dvěma ledovci nebo když zachrání nezkušeného horolezce před uklouznutím a pádem - neztrácí svůj věrný postoj "vstát a jít".

Cesty po Aljašce popisuje tři Muirovy cesty na Aljašku: 1879, 1880 a 1890. Každá z nich je osvěžujícím vyprávěním o radostech z objevování a odměnách za pobyt v přírodě: "Nikdy předtím se nám skály, led a stromy nezdály tak krásné a nádherné, dokonce i studený, kousavý déšť, který foukal, se zdál být plný láskyplné laskavosti, úžasnou kompenzací za všechno, co jsme vytrpěli, a my jsme pluli zátokou skrze šedý, prudký déšť s radostí.".

Kniha, která je protkána ohromujícími metaforami, oddanou láskou k matce přírodě a touhou chránit a zachovat divočinu, je pohledem nejen na Aljašku, ale i na samotného Muira. Nadšení obsažené na těchto stránkách je nakažlivé a kromě toho, že je Muir silným čtením, bude i vás inspirovat k tomu, abyste se vydali na cestu a zažili ráj, kterým je přírodní divočina.