Andrea Dworkin

Recenze čtenářů

Recenze vyjadřují zklamání nad formátem a stylem knihy a popisují ji jako náročnou četbu kvůli nedostatku přestávek a interpunkce. Zatímco téma týkající se Andrey Dworkinové je oceňováno, provedení vedlo k frustraci čtenářů.

Kniha je potvrzujícím dílem o Andree Dworkinové a autor je chválen za oddanost jejímu odkazu.

Celý formát knihy se skládá z jednoho souvislého odstavce bez přestávek a interpunkce, což čtenářům ztěžuje zapojení do textu.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

ANDREA DWORKINOVÁ.

Andrea Dworkinová o této studii svého díla napsala:

Je pro mě úžasné vidět, že se k mé práci přistupuje s takovou vášní a úctou. V USA neexistuje nic, co by se tomu ve vztahu k mé práci podobalo.

Michael Moorcock o americké feministce a spisovatelce Andree Dworkinové napsal: "Myslím, že feminismus je nejdůležitějším politickým hnutím naší doby. Lidé si myslí, že Andrea nenávidí muže. Nazývají ji fašistkou a nacistkou - zejména americká levice, ale v jejím díle to není poznat. Mně připadala jako kočička... Má neobyčejnou výmluvnost, jakési kouzlo, které lidi dojímá".

Dworkinová je velmi pozitivní spisovatelka, která stále žene kupředu revoluci, změnu a radikální myšlení. V úvodu k Dopisům z válečné zóny píše: "Teď jsem bezohlednější, než když jsem začínala, protože vím, co všechno stojí, a je mi to jedno. Hodně jsem zaplatil za to, abych mohl psát to, co považuji za pravdivé. Na jedné straně strašně trpím opovržením, s nímž se většina mých prací setkala. Na druhé, hlubší úrovni je mi to úplně jedno'.

Dworkinová ve svém životním díle vyvažuje individuální utrpení spisovatelky s větším, celosvětovým utrpením podřízenosti žen, takže, jak říká, člověk se na osobní úrovni stává vůči bolesti imunní, zatímco na větší, globální úrovni bolest žen a dětí na celém světě stále roste a stále ji rozčiluje: "Psala jsem je eseje a projevy), protože věřím v psaní, v jeho moc napravovat křivdy, měnit to, jak lidé vidí a myslí, měnit to, jak a co lidé vědí, měnit to, jak a proč lidé jednají. Napsal jsem je z přesvědčení, původem kvakerského, že je třeba mluvit pravdu k moci. To je základní premisa mé feministické práce: aktivismus nebo psaní". Dworkinová zde svou práci upozaďuje jako křížovou výpravu, to je novinový termín pro její druh polemiky, "křížovou výpravu" proti mlčení a násilí, proti krutosti a nerovnosti, a jistě je Dworkinová v médiích často líčena jako křižák, někdo, kdo skutečně věří sám sobě, svému přesvědčení, někdo, kdo je zcela odhodlán, jako málokdo jiný, k radikální změně. Michael Moorcock ve svém článku o Andree Dworkinové (New Statesman, 1988) píše: "To, proti čemu bojuje, ve všem, co píše a dělá, je mužské odmítání uznat sexuální nerovnost, mužská nenávist k ženám, mužské pohrdání ženami, mužská moc".